Tak ani tenhle zásadní problém dvacetiletému klukovi (aby byl na napsání blogu) nevěřím. Děti mají lehce přes dvacet... jen nad tím kroutím hlavou.

No, to pořekadlo se děda naučil na vojně. Tam se takto vysvětlovala povinnost vykání nadřízenému a vyšší šarži.

   Tvrzení je pravdivé - ovšem pro (často buranské) odvedence.  Jinak komukoliv dovedu říct, jaký je vůl bez použití vulgarity, s vykáním a uctivým tónem.  Naopak "Neblbni, vole" může být jen opravdu kamarádská poznámka.

  Formálně: Starší (případně ženy) správně, a podle etikety nabídli tykání (etiketa neříká nic o tom, po jak dlouhé známosti to lze učinit).  Já bych považoval za slušné takovou nabídku přijmout (pokud k odmítnutí nejsou konkrétní důvody).

  Ještě poznámka: Opravdu je Váš kolega otrávený? A nechoval by se stejně, i kdyby si netykali? Prostě proto, že má v povaze vyhovět? Odmítnou přece můžete stejně dobře vykaje i tykaje. A vůči sobě máte odmítnutí jako povinnost (příbuznému, známému, spolupracovníkovi, neznámému), pokud je Vám vyhovění proti mysli.

   Drobnost:  Zaměstnání je kolektivní činnost. Kdyby každý "jen" dělal svoji práci, nikam by se nedošlo.

   PS: Samozřejmě nesouhlas s jednostranným automatickým tykáním Vám chválím.

V práci? Není divné ani přijmout ani odmítnout :) Ono je to o osobnosti daného člověka...když jsem jako mladý kluk po vejšce nastoupil do první civilní práce, také mi spousta lidí automaticky začala tykat...starší, stejně staří...a já si vybral...a bez ohledu na to, že mi někteří tykali a já jim vykal, nikdo by si nedovolil poslat si mne pro svačinu :)

A když jsem nastupoval na krajské ředitelství HZS jako hlavní energetik skoro ve čtyřiceti a hned se zapletl do krizového povodňového štábu v době rozsáhlých povodní jako naprosté tele v tomto směru neznalé...rád jsem starším "mazákům" sám od sebe vařil o půlnoci aspoň kafe, abych se cítil trochu užitečnej :) A bylo při tom fajn, od nich naprosto cizích mazáckých záchranářů z celého kraje, slyšet: "hele, ty, mladej, kafe děláš mizerný, ale s těmi pytli jsi to zorganizoval dobře" :)

To "a ja jim vykal" ti neverim, copak ty umis vykat?  Anebo jsi to driv umel a teprve kdyz ti stoupla slava do hlavy kvuliva tem pytlum, tak jsi to zapomnel?

deda to říká dobře...

Jo. Autorství: můj otec Ale má pravdu...

,,Ty vůl, já vůl, soudruhu." Tedy mezi ,,soudruhy". Tím jsem nebyl, ani být nemínil. Nikdy.

 Jinak znám. I z dřívějška. Jedna věc jsou ,,konvence", druhá je i o úctě nejen k druhým, ale i k sobě. Nic není zadarmo. Tykání v rodině i mezi opravdovými přáteli i vzájemně se uznávajícími letitými koledy lze považovat, alespoń dle mého názoru, za normál. V dávných dobách, cca 70-80 léta, jsem měl po jistý čas o dva roky staršího skvělého kolegu, odborníka. Vykali jsme si. A skvěle jsme si rozuměli. Ale i se bavili tím, jak byli mnozí konsternováni a nechápali. Hlavně Ti obzvláště ,,uvědomělí". Ač neradi,byli nuceni nás respektovat, jak jako zaměstnace, tak i jako lidi. Takže za mně - vykat? Proč ne, pokud to tak vnímám

S nejmilejšími a nejúctyhodnějšími kolegyněmi si dodnes říkáme křestními jmény v kombinaci s vykáním, což mi maximálně vyhovuje.

Nejlepe Vam poradi Vas novy skorotata, v Anglii se na to nehledi, ale doufam, ze uz proto, ze ma take dva kluky, zacne byt i zde diskretnejsi....

do ctyr napočítat neumite, ale příspěvky, to pisete ostosest...