Tykat nebo vykat?

Nedávno jsem v rámci praxe nastoupil do svého prvního zaměstnání. Práce mě celkem bavila, kolegové byli taky fajn. Narazil jsem ale na jednu věc. Hned první den mně i kamarádovi, který je stejně starý jako já, všichni nabídli tykání.

Byly tam dvě ženy kolem padesáti, vedle v místnosti šedesátiletý muž, ochranka byla tak kolem pětatřiceti, šofér asi taky tak. A mně se najednou nechtělo.

Kamarádovi to přišlo trapné, takže i když se mu nechtělo, tak si potykal. Já jsem řekl, že bych si radši zatím vykal, protože se ještě moc neznáme. Vašek okamžitě zapadl mezi ostatní. Až moc. Nakonec dopadl tak, že s ním doslova vymetali. Dělal poskoka. Všem a za všechny. Měl pocit, že nikomu nic nemůže odmítnout a nakonec je ze všeho otrávený.

Já jsem se svým odmítnutím asi všech dotknul, i když to bylo slušně. Byl jsem za studenej čumák, nafoukance, atd.. Ale v klidu jsem si dělal svou práci a narážky jsem neřešil. Můj děda má svéráznou průpovídku: Líp se řekne TY vole než VY vole. Párkrát se mi to v životě už potvrdilo.

Občas se s tím setkám. Vypadám o dost mladší, než jsem, takže někteří lidé se už pokusili i o jednostranné tykání. To jako že mi začali automaticky tykat, aniž by se mě zeptali nebo mi nabídli vzájemné potykání. A když jsem nepřijal, byli dotčení.

Takže se chci zeptat. Je divnější nabízet tykání hned při prvním setkání nebo je divnější na to nepřistoupit?